Historie nakladatelství Josef R. Vilímek – nakladatel knih Karla Klostermanna

Josef Richard Vilímek ml.

Historie nakladatelství Jos. R. Vilímek, které spolu s firmami J. Otto a F. Topič tvořilo trojhvězdí pražských měšťanských nakladatelských domů zlaté éry české novodobé kultury - přelomu 19. a 20. století - má vlastně několik počátků. Tím prvním byl rok 1858, kdy vamberský rodák a bývalý student pražské německé techniky Josef Richard Vilímek starší (1835-1911), před časem z politických důvodů policejně na rok vypovězený z Prahy, založil se svým přítelem z techniky Josefem Svátkem časopis Humoristické listy. Od 60. let 19. století, kdy je již bez Svátka změnil v časopis politicko-satirický, vydával též humoristické kalendáře, besedníky, almanachy, zpěvníky a příležitostně i původní tvorbu českých autorů. Počátkem 60. let otevřel spolu s Josefem Novákem Slovanské knihkupectví, roku 1867 však společný podnik opustil a až roku 1872 (zde máme druhé počáteční datum) zřídil na základě koncese z předchozího roku i vlastní tiskárnu v domě U slovanské lípy na místě dnešní soudní budovy ve Spálené ulici.

Ač sám byl spíše redaktorem než nakladatelem, položil roku 1884 základy k budoucímu velkému nakladatelství zakoupením dvou domů ve Spálené a Opatovické ulici. Prvý (Spálená 15, čp. 89-II) přestavěl, na zahradě druhého (Opatovická 20, čp. 158-II) postavil moderně vybavenou knihtiskárnu a oběma domy zřídil průchod ze Spálené do Opatovické ulice. V létě roku 1885 sem přenesl celý závod a následujícího roku 1886 (poslední klíčové datum) přenechal podnik synovi, ponechav si jen Humoristické listy, které redigoval až do roku 1906. Ve Spálené ulici, kde byl byt Vilímka staršího a zprvu i redakce Humoristických listů, bylo později otevřeno knihkupectví. Byt Vilímka mladšího v Opatovické ulici propojovala s novostavbou tiskárny ve výši prvého patra dřevěná uzavřená pavláčka s věžičkou v historizujícím stylu (roku 1890 do ní navrhl Mikoláš Aleš emblémy Reprodukční umění a Tiskařství).

Teprve JOSEF RICHARD VILÍMEK MLADŠÍ (1860-1938), vyučený v otcově tiskárně a odborně připravený praxí v cizině, plně rozvinul nakladatelskou činnost, vydávaje zejména přeloženou i původní beletrii (v edicích Slavní autoři literatur světových, Vilímkova knihovna, Vilímkovy ilustrované romány aj.), literaturu pro děti a mládež (časopis Malý čtenář a edice Knihovna Malého čtenáře, Knihovna mládeže dospívající, Dívčím srdcím, Z knihy do srdéčka), mapy, průvodce, jízdní řády, cestopisy (sám Vilímek přispěl spiskem o svých zážitcích z letu, jehož se účastnil u příležitosti Všeobecné zemské výstavy 1891 Z Prahy k Baltickému moři v balonu) i literaturu populárně-naučnou. Zaměřeno na nejširší čtenářské vrstvy věnovalo nakladatelství mimořádnou pozornost obrazové složce knih. Dokladem jsou nejen populární obrazová alba (Letem světem, Letem českým světem aj.), je výhradním nakladatelem spisů Karla Klostermanna, ale zejména díla Julese Vernea, jejichž pověstné červené vazby s motivy hlavních Vernových příběhů a původní ilustrace, převzaté spolu s autorizací z francouzských vydání, okouzlovaly několik generací chlapeckých čtenářů. Ilustrovány byly nejen knihy pro děti a mládež (kmenovým ilustrátorem dobrodružných příběhů byl zprvu Věnceslav Černý, později Zdeněk Burian), ale i pro dospělé, a barevné obálky Vilímkových knih, lákající v knihkupeckých výkladech zobrazením některého z klíčových milostných či dramatických výjevů příběhu, byly od přelomu století terčem posměchu moderních knižních tvůrců.

Budova nakladatelstvá - Opatovická 18, okolo r. 1930

Trvalý rozmach podniku neohrozil ani požár, kterým byly v prosinci 1899 zničeny budovy tiskárny, skladiště štočků a rukopisů a poškozeno nakladatelství. Při rekonstrukci v následujících letech nebyla zprvu obnovena tiskárna (Vilímek v té době spoluzakládal tiskárnu Česká grafická Unie), jejíž místnosti rozšířily nakladatelství, nově zařízené nábytkem podle návrhu architekta Antonína Pfeiffra. Knihkupectví firmy bylo přeneseno do později zbořeného Šlikova paláce na Ferdinandově třídě č. 24, kde setrvalo až do roku 1938. Po roce 1918 dokázal Vilímek, budující svou klientelu už cílevědomým získáváním dětského čtenáře, jako jediný z majitelů velkých nakladatelských domů bez úhony převést svůj podnik úskalím popřevratové proměny hodnot. Nenápadná modernizace programu i edic, stále respektující zaměření na nejširší čtenářské vrstvy, našla výraz i v poslední přestavbě nakladatelství. Roku 1927 zakoupil Vilímek dva domy na nároží Opatovické a Černé ulice (původně Černá 14 a 16) a po jejich stržení vybudoval v letech 1928-30 novostavbu (Opatovická 18, čp. 161-II). Mohutnou budovu s monumentálně působícím půlkruhově vyklenutým nárožím, působící důvěryhodnou solidností a rezignující na moderní architektonický výraz, postavila za architektonické spolupráce Jana Chládka firma Ing. Boh. Belada a spol. Napojena byla na část průčelí původního Vilímkova domu v Opatovické ulici 20, na jehož nádvoří byly umístěny garáže firmy, i na budovu z 80. let 19. století. Se dvěma suterény a moderním technickým vybavením soustředila sazárnu, tiskárnu (již před časem obnovenou a zprvu umístěnou v Řeznické ulici 14), knihárnu, sklady a administraci. Vestibulem, v jehož dřevěné dlažbě byla zabudována točna umožňující vykládku a nakládku nákladních automobilů (dnes skrytá za plechovými vraty), byl veden obnovený průchod do Spálené ulice. Kanceláře nakladatelství a redakce časopisů zůstaly v původní nádvorní budově, kterou s bytem nakladatele propojil reprezentační trakt s terasou, nahrazující původní dřevěnou pavláčku. Sjednocující dekorativní prvky - pilastry a kruhové terče - pronikly z novostavby i na stěny nádvoří a průjezdů původních staveb a na vybavení místností. Roku 1933 byla firma změněna na komanditní společnost a jejím ředitelem se stal Vilímkův zeť Jan Sainer. Výrazný posun edičního programu ve prospěch náročné tvorby, prohloubený působením Bedřicha Fučíka v čele nakladatelství za okupace (edice Tvar, Barokní knihovna aj.) spolu s proměnou vnější podoby knih (ilustrátoři Zdenek Seydl, František Tichý, Karel Svolinský) vytvořil firmě předpoklady k další úspěšné činnosti.

Slibný vývoj však byl drasticky přerušen její likvidací roku 1949. Částečně přestavěné prostory nakladatelství i tiskárny sloužily za socialismu centrální distribuci knih, naposled pod firmou Knižní velkoobchod. Z původního mobiliáře se v budově dodnes zachovala, zřejmě jen díky své neskladnosti, dřevěná policová knihovní skříň, která od 80. let 19. století schraňovala rozsáhlou Vilímkovu soukromou knihovnu umístěnou ve spojovacím traktu a dnes umrtvenou v mimopražském depozitáři Památníku národního písemnictví. Privatizace na počátku 90. let vynesla ze zapomnění firemní název, jímž se účelově ozdobila společnost J. R. Vilímek - velkoobchod s knihami, která objekt získala za sporných okolností přímým prodejem. Exhumované a zneužité jméno kdysi slavného nakladatelství se tak v minulých letech bez vlastní viny stalo synonymem pro privatizační skandály. Od společnosti J. R. Vilímek s. r. o. koupila budovu roku 1994 liberecká firma NELSON s. r. o. Téměř tři roky trvaly neustálé spory o dům, které zapříčinily uvalení plomby na budovu, čímž bylo novému vlastníkovi zabráněno do stavby investovat. V současné době se počet nájemníků pohybuje kolem deseti. Největším pronájemcem je firma REAL TISK, která osidluje celé druhé poschodí, přízemí a sklady. Do nakladatelského domu se tak symbolicky opět vrátili tiskaři. VOŠP se nachází v prvním a částečně ve druhém patře....